Kočka pampová
7. 2. 2010
V minulosti se kočka pampová řadila do rodu Felis, jako Felis colocolo. V roce 1993 vyčlenil Wozencraft kočku pampovou společně s kočkou slaništní a tmavou
do samostatného rodu Oncifelis, aby tak zdůraznil jejich blízkou příbuznost. Tuto klasifikaci ale v roce 1994 zpochybnila García-Perea, která kočku pampovou zařadila do samostatného rodu Lynchailurus a nezůstala jen u toho, druh rozčlenila na tři samostatné druhy. Dnes se zdá, že obě verze budou opuštěny a kočky, které se původně řadily do rodu Oncifelis, tedy i kočka pampová, budou v budoucnu patřit do rodu Leopardus. Rozdělení na tři samostatné druhy ale zatím zůstává (Wilson & Reeder, 2005).
Popis
hmotnost: 3–7 kg
délka těla: 51–76 cm
délka ocasu: 30 cm
výška: 30–35 cm
Kočka pampová připomíná evropskou divokou kočku nebo velkou kočku domácí. Má nápadně širokou hlavu a špičaté uši s černými krátkými štětičkami. Je to silná, podsaditá šelma, s dlouhou srstí, která je dělá větší, než ve skutečnosti jsou. Někteří jedinci mají dokonce hřívu tvořenou až 7 cm dlouhými chlupy.
Zbarvení srsti je velmi variabilní, velká mnohotvárnost druhu vedla k popsání mnoha poddruhů a ke snahám rozdělit kočky pampové na tři samostatné druhy. Základní barva srsti je může být velmi světlá, šedohnědá, hnědočerná, červená i úplně černá, někteří jedinci jsou rezavě tečkovaní nebo mají mourovanou kresbu na končetinách. Na ocasech mají kočky pampové tmavé kroužky. U severních poddruhů nalezneme bílou skvrnu na ušním boltci, jako mají tygři a některé další malé kočkovité šelmy, jižní poddruhy ji nemají. I struktura srsti se liší u jednotlivých populací, kočky pampové, které žijí v Andách, mají hustou a měkkou srst, kočky obývající nížiny naopak řídkou a hrubou.
Na základě morfologických odlišností rozdělila García-Perea a Wilson & Reeder populace koček na tři samostatné druhy:
Leopardus (Lynchailurus) colocolo Molina 1782
Jsou to velké kočky se šikmými skořicovými pruhy nebo rozetami na bocích. Ocas má čtyři nebo pět načervenalých kroužků, břicho je bílé s rezavožlutými nebo tmavě hnědými znaky. Končetiny jsou skořicové nebo mají stejnou barvu, jako zbytek těla. Tento druh je rozšířen na západě And v horských stepích a subtropických lesích.
Leopardus (Lynchailurus) pajeros Desmarest 1816
Středně velké kočky, jsou možné tři barevné variety:
červenohnědé rozety, ocas celý kroužkovaný, břicho bílé s tmavě hnědými znaky, končetiny stejné barvy jako zbytek těla
světlá varieta s nevýraznou kresbou
šedé kočky bez kresby
Tyto kočky jsou nejrozšířenější, žijí na východní straně And od Patagonie až k Ekvádoru.
Leopardus (Lynchailurus) braccatus Cope 1889
Nejmenší druh, srst je téměř bez kresby. U divoce zbarvených koček jsou vidět náznaky rozet na bocích, světlejší kočky jsou úplně bez kresby. Konec ocasu je černý, někdy mají černé „ponožky“. Žijí v Brazílii, Paraguayi a Uruguayi.
Je-li kočka pampová považována za jediný druh, rozlišuje se 7 poddruhů:
L. colocolo budini, Argentina
L. colocolo, střední Chile
L. colocolo crespoi, severozápadní Chile
L. colocolo munoai, Uruguay